Letters to my grief...

Byla to sice dlouhá odmlka, ale rozhodně jsem ji potřebovala a jsem ráda, že jsem vůbec zpátky.

Během roku jsem mohla nejen přemýšlet o tom co bude s Eyrou, jakým směrem se bude má tvorba vyvíjet, ale hlavně dát samu sebe dohromady.

​

Minulý rok byl ten nejhorší, co mě kdy potkal. Nejen mě, ale i mého manžela. Po jednom zamlklém těhotenství jsme se těšili, že to znova vyšlo a my konečně budeme rodiče, nakupovali jsme vybavení, oblečky, pomalu už předělávali pokojíček. Těšili jsme se, že letos v lednu budeme tři a přivítáme na svět naší dceru Rozárku.
Jenže pak se to celé pokazilo nejvíce, co mohlo a z doteď nejasných příčin jsme o ní přišli. Den potom, co jsme věděli, že to bude holčička a dali jsme jí jméno. Den potom, co mi doktorka oznámila, že je vše v pořádku.
Oběma se nám naprosto zhroutil svět a s následky bojujeme doteď. Doteď nás trápí nejen to, co se nám stalo, ale i to, že nám život hází další klacky pod nohy. Další potrat, další zdravotní potíže, stres, deprese a předstírání, že jsme vlastně v pohodě.

Letters To My Grief je kolekce, do které jsem ztvárnila vše co se ve mě pere, všechny ty emoce, truchlení po naší nenarozené dceři. Je to zároveň odkaz pro všechny, kterým se stalo něco obdobného, kterým bych chtěla říct, že na to nejsou sami. Kolce je o smutku, ztrátě, bolesti a o tom prázdnu, které po tom zůstane.

Do kolekce jsem dala kus sebe a jen tiše doufám, že se Vám ty kousky zalíbí, protože to není nic, na co jste byli doteď ode mě zvyklí. A to jak tvarem, strukturou, tak hlavně i materiálem. Jelikož už u mě nenajdete pozlacenou měď, ale cín s příměsí stříbra, v kombinaci se samotným stříbrem nebo chirurgickou ocelí.